O knize: 2004 / Autor této neobvyklé knihy Eli Glez se v běžném životě jmenuje Ilya Glezer. Narodil se v Charkově, ale většinu svého předemigrantského života strávil v Moskvě. Až do roku 1965 nebyl jeho život poznamenán ničím neobvyklým – rodinou (otec byl matematik, podplukovník dělostřeleckých vojsk, zarytý stalinista, matka byla knihovnice, přesvědčená trockistka, jezdila na koni v Buďonnyho kavalérii), sekundární škola, pak katedra biologie Moskevské univerzity (tam skončil v těch nejantisemitičtějších, pogromových letech, zřejmě kvůli zlaté medaili a bratříčkovství - maminka měla na starosti čítárnu Moskevské státní univerzity), obhajoba kandidátskou disertační práci na Ústavu mozku Akademie lékařských věd a články, články, články o stavbě lidského a zvířecího mozku, dvou manželstvích, dvou rozvodech, narodila se dcera... Obecně je vše jako všichni ostatní v bývalém Sovětském svazu. A najednou se uprostřed tohoto proudu času rozvířil vír a autor této knihy si uvědomil, že patří k plemeni lidí starému jako historie sama – ŽIDŮM (přesně plemeni, protože dlouho nebylo jasné kdo jsou Židé – rasa?). A cítíc tuto sounáležitost, náhle si uvědomil faleš a nemožnost své předchozí existence – bez jazyka, bez státnosti, bez historie. A v jeho životě začalo nové období, které ho s neúprosnou logikou přivedlo k sionismu a nepotlačitelné touze vymanit se z velké zóny. Což ho se stejnou neúprosnou logikou zavedlo do malé zóny, tedy táborové zóny 5 pro zvlášť nebezpečné vládní zločince, a poté do sibiřského exilu. To vše se stalo už dávno a on, autor této knihy, jede z New Jersey do New Yorku a chce se štípnout a zeptat se: „Není to sen a opravdu vidím mlhavé siluety mrakodrapů a Jersey? útesy nad Hudsonem? Ale to bylo i přes jeho současnou profesuru na City College, byt ve Fort Lee a dceru a čtyři vnoučata v Chicagu. Po drápech rusko-sovětského života zůstala a zůstává nesmazatelná duševní jizva. Zážitek z tábora s ním byl a zůstane navždy. A zrnko této táborové zkušenosti se odráží v této knize».